Znaky
Štika se vyznačuje dlouhým štíhlým tělem s nepravidelnými světlými skvrnami a výraznou hřbetní ploutví přispívající k rychlému pohybu a náhlým změnám směru. Zbarvení se liší podle věku a místa výskytu – štiky mohou být nazelenalé, žlutavé, šedé i hnědé se světlejšími boky a břichem. Dalším poznávacím znamením je široká špičatá tlama připomínající zobák. Běžné exempláře dosahují délky kolem 50 cm, najdou se však i 150cm štiky vážící 35 kg.
Využití
Jemné, světlé, libové (2 % tuku) a chutné maso mladých štik se uplatní při pozvolném smažení, vaření v páře, sous-vide, dušení, grilování, fritování, pečení v těstě, vcelku i ve formě filetů. Solí se až po úpravě. Starší exempláře se hodí do nádivek, pirohů, terin a knedlíčků. V Evropě se štika nejčastěji plní bylinkami a plátky citronu, oblíbená je i švestková nádivka nebo mandle a rozinky. Osvědčily se rovněž kombinace s koprem, křenovou omáčkou, estragonem či fenyklem. Příznivci exotiky mohou vyzkoušet zázvor a šafrán. Stejně jako další druhy ryb i štika chutná v aspiku. Štičí játra smažená s bylinkami a doplněná bílým chlebem či listovým salátem poslouží jako vynikající předkrm.