Mořský vlk zvaný také mořčák evropský, případně chutný (Dicentrarchus labrax, angl. Seabass) obývá pobřežní vody Středozemního moře, vyskytuje se rovněž v Černém moři a v severovýchodním Atlantiku zhruba od Norska po Senegal. Mořští vlci mění místo pobytu dle sezony – v zimě nejčastěji žijí ve vodách s hloubkou do 100 m, v létě pak v pobřežních lagunách a ústích řek i hlouběji v řekách. Mladí mořští vlci většinou migrují v hejnech, dospělí jsou spíše samotářští.
Nenasytní dravci se živí menšími rybkami žijícími v hejnech, měkkýši a drobnými korýši. Loví se do vlečných a volně plujících sítí, ale také na udici. V současnosti podíl lovených mořských vlků na trhu lehce přesahuje 10 %, zbylí pocházejí z akvakultury. Mořský vlk se stal první rybou jiného než losovitého druhu, která se v Evropě dočkala umělého odchovu. K největším světovým producentům patří Řecko, Turecko, Itálie, Španělsko, Chorvatsko a Egypt.