Mandlovka evropská

Obě křídla robustní schránky o rozměru 6–8 cm jsou stejně vypouklá. Jejich kulatý povrch zdobí výrazné soustředné rýhy, na spodním křídle schránky méně zřetelné. Okraj mušle je tmavý, na omak sametový – z něj je odvozen německý název Samtmuschel (sametová mušle). Tato tmavá část je pozůstatkem pružné vrchní vrstvy skořápky zvané periostrakum. Vnitřní okraj lastury je vroubkovaný. Barevnost skvrn na krémovém podkladu bývá různá, od okrové přes hnědou až po červenavou – podle jejich intenzity může skořápka někdy působit jako jednobarevná.

Mandlovky se často prodávají živé a uchovávají se při teplotě od 0 do 6 °C. Maso má tužší konzistenci – tuhost narůstá úměrně velikosti a stáří mlže a k tuhosti je rovněž náchylné při převaření. Odtud pochází anglický, lehce pejorativní název „psí mušle“. Nejčastěji se proto seká nadrobno do nádivek nebo do rybích polévek. Pokud se však mandlovka připraví podle rad zkušených šéfkuchařů, je výborná. Ostatně francouzský název „amande de mer“ či španělský „almendra de mar“ znamená „mořská mandle“ a vychází nejen z nasládlé a mandlím podobné chuti, ale i z tvaru, který má mušle při pohledu z profilu. Po minimálně tříhodinovém naložení do marinády lze maso jíst i syrové, případně následně uvařit. Výborné je ve smetanové polévce nebo v omáčkách na těstoviny.