Ústřice jedlá

Ústřici jedlou lze snadno odlišit od ostatních druhů podle okrouhlého, plochého tvaru schránky. Obvykle dorůstá do délky 5–12 cm, výjimečně až 20 cm. Tvar, povrch a zbarvení mohou být různé – barva přechází od hnědé po šedou a schránku někdy zdobí proužky rozličné intenzity. Maso je béžově pískové až šedavé.

K nejznámějším formám tohoto druhu patří ústřice Belon, které jsou mezi gurmány velice populární. Vyznačují se béžovým až hnědým masem a výraznou ořechovou chutí.

Ústřice obsahují řadu zdraví prospěšných látek, např. jód, sodík, vápník, draslík, mangan, železo, měď, zinek, fosfor a vitaminy A, B1, B2. Lze je konzumovat po celý rok – v zimních měsících akumulují své zásoby a jsou lahodně masité, během nejteplejších měsíců se jejich přeprava řídí přísnými hygienickými opatřeními.

Ústřice musejí být lesklé a vlhké. Barva se může lišit podle místa původu. Chlazené lastury by měly být zavřené, mírně otevřený exemplář se musí po lehkém dotyku okamžitě uzavřít. Důležitá je také vůně – sebemenší zápach je varovný.

Otevření lastury vyžaduje sílu, správnou techniku a profesionální vybavení. Nezbytný je speciální nůž na ústřice, stejně jako kroužková ocelová rukavice chránící ruku, která lasturu drží.

Ústřice se podávají syrové, smažené, pečené, vařené, gratinované přímo v lastuře nebo uzené. Kombinovat se mohou s česnekem, šalotkou, smetanou, vejci, rajčaty, špenátem i kořenovou zeleninou. Dobře si rozumějí s jemnými omáčkami, např. holandskou či vinnou pěnou, nebo pikantnějšími dresinky z kvalitního octa ochuceného čerstvým pepřem.