řapíkatý celer

Na trhu a u zelináře narazíte na dva druhy celeru – bělený a nebělený. Bělený celer je světlejší, sladší a má o něco jemnější vůni. Vděčí za to šlechtění či pěstování bez přístupu světla. Nebělený celer je naopak tmavší, o něco tenčí a silně aromatický a jeho řapíky bývají o něco tužší a s výraznějšími vlákny.

Při nákupu vybírejte očima. Celer musí být křehký a doslova napnutý. Určitě nekupujte celer měkký a povadlý. Pokud má celer rezavé a hnědé skvrny, značí to u něj poškození a tvorbu nežádoucích látek, které mohou vyvolat alergickou reakci.

Celer skladujeme v lednici, kde ale vydrží jen několik dní. Po čase ztrácí křehkost, osychá a na jeho povrchu se začínají objevovat skvrny. Pokud je celer jenom mírně zplihlý a jinak bez poškození, můžete jeho křehkost obnovit ponořením do ledové vody.

Přípravu celeru začněte odkrojením spodní části – celer se pak rozpadne na jednotlivé řapíky. Ty je poté potřeba důkladně umýt, protože bývají znečištěné od zeminy. Křehké a nejbělejší části ve středu, ze které vybíhají listy, se říká srdíčko.

Jestli plánujete celer použít ve větších kusech, musíte nejprve odstranit jeho vlákna, která jsou těsně po povrchem. Když celer na okraji nebo v půlce nalomíte, můžete vlákna opatrně vytrhnout. Ne vždy to ale jde úplně a část vláken v řapíku často zůstane.

Pokud chcete mít jistotu, můžete řapík na vnější straně s vlákny oloupat škrabkou. Je to o něco pracnější a s vlákny přijdete i o část dužiny. Je to ale nejjistější způsob. Jemné lístky a srdíčko nevyhazujte – obojí využijete v salátech nebo jako ozdobu.