Štítník červený

Štítník, stejně jako ropušnice, patří k řádu ropušnicotvarých, ale k čeledi štítníkovitých. Ryby z této čeledi získaly jméno podle kostěných štítků na velké hlavě se širokým, nízko položeným ústním otvorem. Mají hřbetní ploutev složenou ze dvou částí, přední s tvrdými a zadní s měkkými paprsky, u štítníků však bez jedových ostnů. Výrazné prsní ploutve mohou být fialovorůžové, případně modravé a obsahují několik spodních volných paprsků, s jejichž pomocí štítníci hledají na dně potravu. Na břišní straně zploštělé šedočervené tělo bývá zpravidla 35 cm dlouhé, největší exempláře měří 75 cm při hmotnosti 6 kg. Vybarvení se mění podle místa výskytu.

Lahodné, pevné a chuťově jemné bílé maso obsahuje málo tuku. Ryba se dá dusit i grilovat vcelku, případně smažit jako filety, ale delikátní chuti štítníka vysoká teplota neprospívá. Vylepšit ji dokáže mírné zchladnutí a opětovné ohřátí, např. v omáčce nebo rybí polévce. Ostatně filetování ryby je poměrně obtížné, vhodnější je filety šetrně upéci, např. v balíčku pečicího papíru (papilotě). Výraznou chutí zaujme uzený štítník, tato úprava je však běžná především v přímořských státech.