Znaky
Sumec výjimečně dorůstá do délky 3 m při hmotnosti 150 kg, průměrná délka se pohybuje okolo 1,5 m. Pro gastronomické účely se obvykle loví kusy o hmotnosti kolem 4 kg, protože mladší a menší ryby mají jemnější a chutnější maso, starší bývají příliš tučné a tuhé. Sumec má širokou a plochou hlavu, modročerný hřbet, zelenkavé boky a světlejší břicho, tělo je pokryto slizkou kůží bez šupin. Zatímco hřbetní ploutev je v poměru k tělu velmi malá, řitní je poměrně dlouhá. Typickým znakem této impozantní ryby je dlouhý chrupavčitý „knír“ na horní i spodní čelisti, který nahrazuje její nedokonalý zrak. Čelisti jsou velmi silné a řadami dozadu zahnutých drobných zubů ryba rozmělňuje potravu podobně jako na struhadle.
Využití
Pevné sumčí maso obsahuje poměrně velké množství tuku, je však lehce stravitelným a cenným zdrojem bílkovin. Obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin a dodává organismu vitaminy A, D a vitaminy skupiny B. Kromě absence šupin je velkou předností sumčího masa minimální obsah kostí. Díky vyššímu obsahu tuku se hodí k úpravě při vyšších teplotách, jako je smažení nebo grilování, kdy se část tuku vypeče, ale maso zůstane velmi šťavnaté. Mladší a menší sumce lze pošírovat nebo dusit. Maso skvěle chutná v klasickém trojobalu, pivním těstíčku či bylinkové krustě. Hodí se rovněž k přípravě polévek – sumec a kapr jsou nedílnou součástí maďarské rybí polévky halászlé. Ryba se rovněž dá naložit nakyselo a využít k přípravě nejrůznějších salátů, v uzené formě patří k rybím delikatesám.